Cesta

Marta Kubišová

GDneska už Anám žádný nepoví, Dkdopak ji tam dal,
harmoniku Gkdo dal do křoAví a kdo na ní Dhrál.
La-la-la-la, Gla-lá-la-la-Alá, la-la-la-la-Dlá,
la-la-la-la, Gla-la-la-la, Alá, la-la-la-la-Dlá.
DmUž nikdo neví, kdo jí Gmhýčkal na rukou,
A7chlubil se její perleDmtí,
k přečtení není ani Gmnápis azbukou,
kdopak Dmví, kdo E7písně na ní HFhrával ?
GmO hloubce Ctůní v očích Fdívky copaté,
Gmo břízách D#bílých jak Asníh.
DmO cestě, která končí Gmv louce zaváté,
Ao cestě stepí na Dmkoních.
Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech,
už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch.
Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o cestě, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížech na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.
DJarní vody, Gduše, cesta,
Akůň, kdo to vlastně Dhrál,
dívčí copy, Glouka, oči Atůň,
a co bylo Ddál.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:23:29.243+00:00
Výsledky hledání: